Report z koncertu The Black Eyed Peas od Myclicka

Tak kdo tu ještě nebyl?!

Dalo se to tak nějak čekat... Za posledních pár let se tu ukázala nejedna velká hvězda pop music a některá i několikrát po sobě. Pomalu není odkud brát, aby byla pro naše publikum ještě dostatečně hvězdnou a v té velké hale nakonec nepřihlížela jen hrstka věrných... The Black Eyed Peas vystoupali za těch posledních pár let až raketově vzhůru! Pravda, své staré fanoušky v několika případech ztratili, to když své hip-hopové kořeny vytrhali a neváhali se spojit ani s evropským hitmakerem Davidem Guettou, ale ta aktuální deska je dotažena do posledního detailu tak, aby bezpečně zafungovala na každého. Pěvecké nadání jim nechybí stejně jako to pohybové a teprve s příchodem vnadné i uřvané Fergie tahle parta získala před pár lety do vínku ten tolik důležitý sexappeal. To podstatné z jejich posledního alba The E.N.D, s nímž navzdory názvu vůbec nic nekončí, ale to nové naopak začíná, si vyslechnete, aniž byste ho museli vlastnit. Jsou totiž úplně všude - zaplnili rádia i televizní obrazovky, ale jak vlastně vypadají naživo? Jasně, mohl jsem klikat jako o život po populární síti YouTube a projíždět záznamy z jejich předchozích zastávek... Mohl, ale neudělal jsem to – raději se tentokrát nechám (a moc rád) překvapit!



Potichu a stejně se vrací...

Deset minut před osmou jsem prokličkoval mezi všemi těmi mladičkými fanoušky a jejich staršími doprovody, někteří tu drželi výmluvnou papírovou ceduli “Koupím lístek,“ vmísil se do davu před bezpečnostní koridory s obsluhou a velmi pomalu se posouval k cíli. Teď už jen vyndat mé veškeré cenné kovy z kapes, nechat se oscanovat a vydat se až úplně nahoru do své přihrádky na ochozech. Kdo je Cheryl Cole, jsem v tu chvíli vážně netušil, v životě jsem o ní neslyšel... Takže pro mě z té výšky jen jedna malilinkatá tečka, která se do rytmu drobounce chvěje. Teprve až na plátně jsem uviděl hezkou opálenou tvářičku, která své oči skrývala za černé brýle a kaštanové vlasy pod bílou kapucu. Muzika spíše diskotékového charakteru, nechyběli tu živí muzikanti ani doprovodní vokalisté a se všemi těmi tanečníky a tanečnicemi to vypadalo jako velmi dobře secvičená spartakiáda... Jen byli všichni ti cvičenci tak neskutečně mrňaví z téhle výšky – holt, kdo si připlatí, vidí toho více. A zřejmě i slyší - vždyť takhle potichu mi to nehraje ani doma, když šetřím sousedy a je pravda, že k těm velkým reproduktorům jsme to měli pořádný kus cesty a ještě ke všemu se zvuk odrážel od protějších ochozů a částečně se se zpožděním vracel nazpět... :(



Jedna reklama, druhá, třetí, ale ono to prostě jinak nejde...

Marně ta pop hvězdička natahovala mikrofon ve snaze ty pod sebou rozezpívat, atmosféra se v tomhle anonymním davu teprve tvořila a na to, aby vás tahle nacvičená show vtáhla do děje, by to muselo lépe hrát a publikum se po nocích všechny ty zamilované texty šprtat nazpaměť místo domácích úkolů. Chvíli po půl deváté ještě muzikanti vygradovali poslední skladbu, tanečníci konečně docvičili, finální úder bicích, silný aplaus v tomto zaplněném prostoru, mávání a ústup do zákulisí. Teď se dostane na další secvičenou partu a během chvilky byly všechny nástroje pryč a pódium se zcela proměnilo – zázraky se vážně dějí. Ten pohled kolem dokola stál také za to – téměř všechny sedačky obsazené a na nich už od pohledu natěšení a netrpěliví diváci. Jak dlouho jim to ještě může trvat?! Ochozy teď problikávaly nejrůznějšími logy sponzorů a mediálních partnerů, reflektor s tím dalším z nich teď drze olizoval řady těch sedících naproti. Ach, jako na té Matějské pouti - bohužel bez tohoto komerčního zla by k realizaci tohoto koncertu nikdy nedošlo. :( Na té obrovské plazmě se teď objevilo další reklamní sdělení: “Na číslo 217EEEEC pošli vzkaz rapperovi will.i.am prostřednictvím služby BlackBerry Messenger, možná ho v průběhu koncertu přečte. Vzkaz musí být v angličtině!“ A tahle zpráva se tu přitom střídala s informací o následné after párty v nedaleké Locomotivce - tak nevím, ale vy byste šli na áftrošku z neděle na pondělí?! A čím se živíte? :)



Tak čím to odstartovat? A což takhle s Let´s Get It Started? :)

Neuvěřitelné, oni to stihli! Byly pouhé dvě minuty po deváté a tisícovky hrdel se teď pustily do křiku a tisícovky dlaní se po čase zase setkaly – intro, jak má být... A to intro laděné do atmosféry sci-fi filmu, v němž se vše točí jen kolem čtyř pasažérů vesmírné lodi. Zelená počítačová hlava k nám teď promluvila s poslušně se hýbajícími rty, a ti čtyři už po jednom vyjížděli zpod pódia bez hnutí výtahem nahoru, k tomu dlouhé záběry kamer, rozblikaly se počítačové efekty, laserové paprsky vytýčily jejich území a rapper will.i.am spustil první ze svých kolovrátků na plné obrátky: “Hey! Hey!“ a znovu ještě 5x a pak ono fungující “Czech Republiiiic!“ Za nimi se teď na obrazovkách rozhořely až příliš věrné ohně. Tomu říkám úvod, ovšem ten se dal od těchto vystupujících, kteří jsou momentálně tolik v kurzu i vzhledem k velkolepému zázemí včetně dlouhatánské rampy, která se táhla skoro do půlky haly, i tak nějak předpokládat. Další osvětlené lávky vedly také do stran, aby si tenhle kvartet kontakt vyprovokovaný hecováním publika zajistili napravo i nalevo – inu naběhají se tu dnes opravdu slušně. :) Tak která? Jak jinak odstartovat tu další zastávku, než právě s Let´s Get It Started, která si o to tolik říká a s níž bohužel i zároveň potvrdili, že ani v jejich případě to se zvukem už zřejmě lepší nebude.



Na vteřinu přesně, na centimetr přesně...

Těsně po ní efektní reprobednová performance od šesti sladěných tanečníkorobotů, kteří tu do rytmu synchronně předvedli působivé kreace. Takže? Po vizuální stránce to jistě bude zážitek, zážitek z hudby ovšem až doma, respektive následovat bude čekání na tenhle živák, který se s největší pravděpodobností objeví až po skončení turné na DVD. :( Výkonný mlhostroj tu ve spojení s ostrými reflektory stále vyráběl nadýchané povlečení, až jste měli chuť se do těchto duchen na chvilku natáhnout a pokud předskokanka téhle formace působila příliš secvičeně a vypilované, co bylo teprve tohle? Každý jejich krok, každá ta otočka byla sledována hladovou kamerou a jenom tak tu mohla Fergie včas spiklenecky mrknout přímo z plátna a tým lidí, který se kolem téhle show motá, měl také pevně dané instrukce. Když se třeba apl.de.ap dostal až na samotný okraj té dlouhé rampy, dozpíval a potřeboval si někam odložit mikrofon, aby předvedl pár efektních salt vzad, už na něho jak u formule 1 čekal v depu asistent. Jeho jediný úkol spočíval v tom, že tenhle “majk“ jako by nic chytí a až se mistr za obrovské podpory diváků do sytosti vyskáče, zase mu ho stejně obratně hodí do ruky zpět. K čemu je však na konci rampy ten dobře viditelný kruh? Nějaké propadlo, do něhož v závěru zase postupně zmizí? Uvidíme...



Motorkář Taboo umí se svým strojem lítat i ve vzduchu!

Že netrpí strachem z výšek, prozradili už ve třetí a mé nejoblíbenější Meet Me Halfway. Zatímco se tu v jednotlivých slokách Fergie a apl.de.ap prostřídávali, několik metrů nad nimi se teď na jakési houpačce z bodu A do bodu B přemístil will.i.am, který své pověstné koulení očima snad musí po nocích trénovat... :) Tohle však nebylo jediné opojení z výšek – přímo artistický kousek předvedl nečekaně zhruba uprostřed tohoto výpravného varieté v dalším z mnoha předepsaných úkolů kostnatý Taboo. To se všichni stáhli do ústraní a vždycky jen jeden z nich si tu odbyl sólo vystoupení včetně jeho jména na plakátu, pardon v projekci. A zatímco apl.de.ap “jen“ zpíval, tancoval a cvičil, Fergie si tak ideálně svých patnáct minut slávy užila s příspěvky z její vlastní desky The Dutchess včetně přeslazených Fergalicious, Glamorous i té, která tak naléhavě říká, že velký holky prostě nepláčou. To Taboo se náhle od pódia vydal přímo doprostřed tohoto kruhového moderního domu na jakémsi neónovém intergalaktickém motocyklu a to zhruba v poloviční výšce této obrovské haly. Tohle už vážně bralo dech a přitom tak snadno na fanoušky zabíralo – to byl řev panečku! A co na to zbývající will.i.am? Projekce teď hravou formou napovídala, že tam vzadu se z různých částí těla dohromady montuje inteligentní robot a jen, co vyšel z jakéhosi zakouřeného iglú, Chris Sadler mu mohl závidět...

 
Když klasiky, tak s DJem will.i.am!

Kam se hrabou jeho svítící brýle, on měl na svém “skafandru“ připevněna dvě červená laserová ukazovátka, sál teď na povel pohasl, aby vše správně vyniklo, na cestu po mole si prozpěvoval to známé “party people,“ aby řeč nestála a šermoval přitom těmi červenými paprsky. Jeho cíl byl jasný... To nebylo žádné propadlo – víko nad tímto otvorem se překlopilo o 180° a na samém konci rampy se teď objevil pult, který mají všichni DJs tolik rádi a bez něhož se jen stěží obejdou... A jenom tak se teď mohly halou rozléhat kratičké úryvky z pecek, které v repertoáru BEP nenajdeme. Záběr měl opravdu široký – no, jen si zkuste smíchat do sebe Estelle, Nirvanu, Eurythmics, hned 2x Michaela Jacksona, Guns´n´Roses, House Of Pain i cílenou a jemně pozměněnou Put Your Hands Up 4 Prague, původně od Fedde Le Granda a to tak, aby to dávalo smysl. Náhle i on při těch energických úryvcích “get higher, baby!“ z White Lines, jejímž autorem je veterán Grandmaster Flash, vystoupal vzhůru díky zdviži, k níž bylo tohle futuristické pracoviště připevněno a dosud tak skvěle utajováno... To bylo řevu panečku, dalšího hecování a tleskání do rytmu – v těchto salvách se nějaké mixy neřešily, o ty tu totiž vůbec nešlo - jednalo se jenom a jenom o show a on i zbytek ansámblu se s každou další minutou starali o to, aby se to povedlo úplně stejně jako včera či předevčírem o několik stovek kilometrů vedle. Prostě jen další zábava na klíč, nic víc! Vycházelo jim to.



Čím více lesku a odlesků, tím lépe...

Publikum tam dole dobrovolně skákalo se zdviženými pažemi do výšky, ty notoricky známé refrény si s nimi z plna hradla zpívalo, škoda jen, že nás bylo tolik - bylo by fajn být teď přímo v kotli a mít je na dosah... Ne nadarmo jim přitom jejich vizážista předepsal co nejlesklejší oblečení, různé výrazné šperky a Fergie třeba nádherné stříbrné botičky s ostny... Takhle to mělo ten správný šmrnc – pod palbou všech těch reflektorů a laserů se teď do kamer ono pozlátko lesklo, házela se tu zcela plánovaně prasátka – inu, docela by mě zajímala aktuální spotřeba elektriky, tohle tedy nebyl příliš ekologický koncert... :) Z těch známých pecek tu zazněly snad úplně všechny včetně My Humps, kterou skrze prsní prostocviky i vrtění prdelkou Fergie ocenili hlavně pánové, Don´t Phunk With My Heart, samozřejmě Shut Up, s níž udělali tak velkou díru do světa, výchovnou Don´t Lie a shlédli jsme zde také video ke skladbě I´m In The House od Steve Aokiho. Proč to? To víte, jen tak čirou náhodou mu v ní rapuje opět will.i.am, i když tady schován pod převlekem Zuper Blahq. Vyhrávali nám tu statečně už hodinu a tři čtvrtě a tak nastal čas loučení.



Pošlete vzkaz, ale když si ho necháte pro sebe, vyjde to nastejno...

Jen opravdový koncertní začátečník by však právě teď odkráčel ku domovu – s touhle atmosférou byl přídavek jistý. A tak jsme se těsně před jedenáctou dočkali ještě Boom Boom Pow a ta úplně poslední také stála za to – na procházku po mole si vyrazili i oba temperamentní kytaristé, čtyřku doplnil pátý vokalista, jemuž ty výšky opravdu slušely a protože každý měl na tomhle produktu s nálepkou Made In The Black Eyed Peas svůj podíl, do ústředních stále opakovaných riffů skladby I Gotta Feeling představili teď úplně každého včetně šesti krásných tanečnic s detailními pohledy do jejich rozzářených tvářiček. Prostě tyhle minuty slávy byly za zásluhy a během dvou hodin si tu každý z nich pěkně máknul, aby ten celek vypadal jako včera, jako před týdnem, jako před měsícem... Tak ještě osobní pozvánka do Locomotivky a světla ten obrovský prostor opět zalila svou přirozenou barvou... Tohle už byl opravdový The End. A kolik těch vzkazů, že will.i.am nakonec přečetl?! Žádný, bylo tam přeci uvedeno ono alibistické slůvko “možná,“ takže jen další past na peníze? Troufnu si říci, že těch za lístek nemohl litovat nikdo - jen ten kvalitní zvuk si musel člověk domyslet. :(



foto: Tomáš Martinek, MHD