REPORT

 

Report z Paul Van Dyka od Romana

Názory na páteční akci v T-Mobile Aréně nešetří chválou a vesměs kladný je i Romanův report, který vám teď nabízíme. Dozvíte se v něm mimo jiné jak vypadaly záchody, kolik bylo šaten a barů a v neposlední řadě samozřejmě komentář k jednotlivým djům. Pod článkem potom najdete pár krátkých vyjádření od některých účastníků akce.

 

Paul van DykPaul van Dyk je bezesporu legendou taneční scény už pěkných pár let. Je hvězdou showbyznysu. Vyzkoušel si, jaké je to v undergroundu na počátku své kariéry, i jaké to je ve víru těch největších peněz na svém vrcholu životní dráhy, kterou jistě teď prožívá. Vždyť komu se poštěstí mít v jeden večer v jedné hale najednou přes deset tisíc lidí, kteří jsou tam jen kvůli němu. Paul van Dyk takové štěstí má a je jen na něm, jak ho dokáže využít. Co se týče vlastní hudební produkce, už jsme si dávno zvykli, že jeho „For An Angel“ časy jsou ty tam. Co se týče DJského umu, zdá se, že Paul má stále co nabídnout. Ostatně, kdo z vás jste byli v pátek v Pražské T-Mobile aréně víte, že Paul van Dyk už není jen unylý trance, ale že dokáže mnohem více.

Stará dobrá T–Mobile aréna

Vůbec poprvé se monstrózní party konala v T-mobile aréně, kam se většinou stěhují koncerty těch nejmegalomanštějších hvězd popového nebe. Sám jsem byl zvědavý, jak takové prostředí, nasáklé manýry hvězd toho nejkomerčnějšího ražení,bude vhodné pro pořádání party pro tisíce tancechtivých party lidiček. Nakonec jsem byl velice příjemně překvapen. Možná poprvé v životě dostálo svému anoncování dostatečného počtu míst k sezení. Po celém obvodu haly byly v mnoha desítkách řad umístěné sedačky, takže si každý návštěvník bez problému sednul a navíc měl obvykle i krásný výhled na videoprojekci a DJe umístěného pod a před ní. Ano i videoprojekce patřila ke světlejším momentům zázemí tohoto tanečního svátku. Navíc o ní bylo slušně postaráno, takže se bylo stále na co koukat. Ještě ale o třídu lépe bylo postaráno o světla a laser. Nejde ani slovně popsat, co se odehrávalo při setu Paul van Dyka, ale i našeho Michaela Buriana.

O něco hůře dopadlo to ostatní, bez čeho se ale clubber nikdy neobejde. Šaten nebylo zrovna málo, ale byly poměrně malé a rychle zaplněné. Ta největší šatna, která byla k dispozici, sice zůstala po celou noc poloprázdná, ale bylo to hlavně z důvodu těžké dostupnosti. Z jedné strany nebylo průchodu a na druhou stranu se muselo jít pomalu přes celý kotel tančícího davu. Takže to mnozí vzdali. Navíc dvacka za odložení mikiny není zrovna ideální cena. Úplně nejhůře dopadly záchody a to už po prvních pár hodinách. Možná i uklízeči se jich natolik štítili, že raději dali přednost poklízení mezi tančícími lidmi na ochozech arény.

Na druhou stranu možná za ty záchody mohl velký počet občerstvení, který se na místě nacházel, koupit jste si mohli téměř cokoliv, na co obvykle na party máte chuť. Ceny byly obvyklé, jako kdekoliv jinde. Bohužel kupovat jste si museli i pitnou vodu, protože jít pro ní a záchod by byl hodně odvážný čin a jinde jste na ní narazit nemohli. Cena ale nebyla zas tak moc vysoká a možná by vám cizinci z Pražského Hradu tiše záviděli.

10ti hodinový vrchol

Jedním z překvapení, alespoň tedy pro mě, byla slušně zaplněná hala už v půl desáté. Stereophonic Experience možná ani nečekali tak velký zájem o ně a tak si svoje hraní pěkně užili. Ostatně lidé taky, aniž by čekali, že jeden z vrcholů celé akce je čeká už zanedlouho, kdy se za gramofony postavili „Gottové“ naší taneční scény, pánové Tráva a Loutka. Asi je jim jasné, že tento rok prožívají své znovuzrození a tak se nám snaží patřičně poděkovat hraním ze čtyř gramofonů. Jízda to byla skutečně pekelná a z Trávy už dávno není jen ten zamračený týpek, co hraje, ale sám si to vůbec neužívá. Společně s Loutkou předvedli vynikající tech-house-breakovou jízdu plnou zvratů, která se úplně v klidu vyrovná i s hlavní hvězdou večera. Tu ještě chvíli nechal čekat náš, ale pomalu a jistě i evropský miláček Michael Burian. Přiznám se, obával jsem se hodně, co předvede. Minulý rok na Creamfields, po skvělém setu Tiësta, mu to příliš nevyšlo. Tentokrát měl šanci napravit si reputaci při ještě větší hvězdě a… nezklamal. Burian dokázal, že ještě umí zahrát i jinak, než jen vlhce a tvrdě a lidi se mu za to patřičně odvděčili tleskotem, křikem a hlavně nespoutaným tancem.

Nejvíce se ale čekalo na tahouna celého večera, na Paul van Dyka. Přišel na minutu přesně. Na chvíli zmizel za mohutným ohňovým vodotryskem, ale pak už spustil své tajemné, dlouho natahované intro, při kterém dovedl všechny na parketu až do pomyslného ráje. Jak pomalounku gradoval svůj začátek o to více ofenzivněji rozjel následně svůj set. Co se odehrávalo v davu pod ním si možná dokážete představit. Celé tři hodiny bavil doslova všechny přítomné lidi a to nehrál kdovíjak jemný trance. Toho jsme se dočkali zejména při jeho vlastních skladbách, kdy nechyběly ty největší fláky jako „Another Way“ nebo „For An Angel“. Zazněly i skladby z posledního alba „Reflections“. Není divu, že se Paulovi z tak skvělé atmosféry nechtělo a tak si o 10 minut svůj set prodloužil, načež po nepřestávajícím potlesku přidal i nějaký ten přídavek. Lidi byli tolik odvázaní, že Angelo Mike z Polska, který hrál v zápětí neměl příliš práci s opětovným roztančením davu pod ním. Přeci jen ale hala začala postupně řídnout a někteří už únavou na speciálního hosta Orbitha, který byl anoncován až pár posledních dnů před samotnou akcí, čekat nevydrželi.

Trochu kritiky

Skoro se zdá, že není co vytknout, ale nikdy není nic perfektní. Možná je to zcestné a nic moc víc s tím udělat nešlo, ale zvuk úplně čistý nebyl. Spodky i výšky byly OK, ale jisté frekvence středních partií zvuku byly občas neúnosné i pro uši zkušeného clubbera a jiné se zas jakoby ztrácely i když v tu chvíli bylo jasné, že by slyšet býti měly. Výkony DJs také nebyly v jistých
případech úplně 100%ní, ale to se v takovém mnohatisícovém davu dá tolerovat, hlavní je zábava a ta byla cítit z každého, koho sem potkal. Dobré rozhodně je, že mnozí z našich DJs se ten večer Paulovi vyrovnali, jen neměli ten patřičný ohlas. Holt neměli to štěstí na jméno, jako Paul van Dyk. Ovšem jsou to jen maličkosti a drobnosti, které budou anebo možná už jsou zapomenuty a myslím, že v nás může zůstat pocit výborného mejdanu a skvěle zorganizované party.

Roman

 

A co na to….?

Jiří Pokorný / promotér / JPA : Party se povedla a největší radost mám z toho, že se nám v tak velké hale podařilo vytvořit klubovou atmosféru. Za to patří můj dík celému produkčnímu týmu, ale i djům, vjům a ostatním učinkujícím.

Michael Burian / DJ / JPA : V sobotu jsem prožil opět nezapomenutelný zážitek. Myslím že taková atmosféra už dlouho na žádné party u nás doma nepanovala.
Kdybych měl hodnotit tak musím po všech směrech hodnotit pouze pozitivně. Osobně jsem žádné nedostatky nenašel. Obvzláště musím pochválit techniku, jak zvuk tak světla, projekce, lasery a hlavně výborné publikum. Bylo vidět a hlavně slyšet že jste se v tuto noc přišli opravdu bavit. Myslím že i PVD měl podobné pocity, protože když jsem se ho po vystoupení ptal jak se mu hrálo, mluvil pouze v superlativech. Známe se už opravdu dlouho a tak věřte že to myslel naprosto upřímně. Ještě jednou díky všem clubberům a organizátorům a doufám že brzy prožijeme zase něco tak vyjmečného.

Mikronaut / DJ / Praha : Myslím, že to byla podařená akce. Oraganizačně to bylo v pohodě. Já jsem hrál hned zkraje a fakt, že už od začátku tam bylo hodně lidí, kteří si to užívali, mi udělal asi největší radost.

Roman Z. / clubber / Praha : Paul Van Dyk hrál fakt skvěle! I ten Burian se mi líbil. Byly tam výborný světla a přestože tam bylo tolik lidí, bylo všechno dobře zorganizovaný. Nebyly ani moc fronty na barech. Prostě zážitek. Já jsem fakt spokojenej.

Aleš K. / clubber / Praha
Na tuhle party jsem původně nechtěl jít, ale vyhrál jsem lístek v soutěži. Byl jsem mile překvapen, že jsem neslyšel komerční trance jaký jsem od PvD čekal. Hodně se mi líbily lasery a roztancované ochozy. Škoda, že jsem se během modni prehlidky neprobojoval blíže k podiu. Z dálky to vypadalo fakt zajímavě. :) Konečně jsem zažil megaakci, kde jsem se nemusel tlačit ani u vchodu ani u šaten a čekat dlouhé fronty na baru. Bohužel jsem se v ranních hodinách nevyhnul mimozemštanům s očima navrch hlavy, ale to už jsem byl na cestě k domovu.

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
Dan
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016