REPORT

 

Explosion VI

Úvod k psané podobě této party mi vrtá hlavou už během psaní těchto prvních slov. Explosion by si zasloužila hned několik přívlastků - jejich konkrétní podobu ale raději nevyslovím a nechám na každém z vás, kdo tu noc nechyběl...

 

Úvod k psané podobě této party mi vrtá hlavou už během psaní těchto prvních slov. Explosion by si zasloužila hned několik přívlastků - jejich konkrétní podobu ale raději nevyslovím a nechám na každém z vás, kdo tu noc nechyběl. Nebudu se chytat jednotlivých slov typu - velkolepý, monumentální, obrovský a místy až přeplněný, lépe snad bude vše rozvést a podívat se na "jádro pudla" z více stran. Ještě než se do toho všeho pustím, jedno jediné  si neodpustím. Ač na Jihu nezvyklé a prakticky nevídané, mohla si tato Exploze s hrdostí pověsit na pomyslnou kliku štítek - VYPRODÁNO!

Pro někoho určitě plus a pro jiné mínus - hlavně Ti, co se dovnitř chtěli dostat po dvanácté hodině a neměli vstupenku z předprodeje, už měli prostě smůlu. Veškeré vstupenky došly a dovnitř se nepouštělo. Začněme ale od samého začátku:

Do samého epicentra dění se dostávám krátce před devátou hodinou. Po absolvování nezbytných odbavovacích procedur vcházím do spojovacího "tunelu" mezi oběma pavilony, tedy F1 a F2. Všude vnímám lehký chaoz a zmatek. Není divu, začátky podobných eventů bývají vždy nejkomplikovanější. Hudební produkce zatím mlčí, díky čemuž si mohu alespoň nerušeně a "v klidu" vše prohlédnout. V klidu dávám záměrně do úvozovek, protože snad na každých dvou metrech chůze potkávám někoho známého. Místo neoblíbených konverzačních průpovídek raději dávám přednost průzkumu terénu.

Volně pohybovat po celém areálu se dalo pouze v prvních několika desítkách minut. Další snahy o nikým neomezovaném procházení pavilony se stávají marnými. Desítky možná stovky party-chtivých nadšenců stále proudí úzkým vchodem dovnitř. Jejich kroky po krátkém průzkumném kolečku míří stejně jako ty moje k šatně. "Frontí" se to tu ostošest, ale nic naplat, celý život je jedno velké čekání, co je proti tomu těch několik minut s bundou či batohem v ruce. Příjemnou kulisou se nám v tuto dobu stává hudba kaučovaná prvním mužem na menší zato mnohem příjemnější stagei. Roli uvaděče přejímá Kris Soya, který pro začátek volí pomalejší a volnější beat zatím ne příliš peprný, zato na samý počátek více než vhodný. Zde se začíná poklidně.

Diametrálně odlišný start však nabírá první, větší a jak jinak než techno stage. Zde první desku odpálil Dave Fish, od kterého očekávám spíše volnější, groovy hraní. Opak se však stává  pravdou. Během mé první "ostré" zastávky na main flooru slyším pouze ostré, perkusemi nabušené techno, kde hlavní roli od samého začátku přebýrá beat. Dave se pravděpodobně snaží roztančit všechny Jihočechy (a tentokrát nejen je) hned od prvních momentů. Pohled na stále více a více se plnící prostory Ef jedničky, mě v tom jenom utvrzují. Lidé okamžitě zabírají volná místa k tanci a tvoří co jen se dá. Jakoby nepřemýšleli co nastane dál a kolik času ještě touto zábavnou činností stráví. Někteří, zvláště Ti, co se od prvních chvil tváří, jako by právě vysáli citron, zkouší svou maximální fyzickou výdrž už teď, jiní se pouze lehce pohupují, další zase postávají s drinkem v ruce a pouze vyčkávají na svou příležitost, nebo snad na svou oblíbenou písničku či DJe?

Já sám nečekám na nic a odebírám se zase o kus dál. V ten moment už tuším, že tato Exploze bude hudebně asi hodně zajímavá, každopádně celou noc nějak nestíhám. Procházím se tedy stále dál, tápu, hledám a pozoruji. Na druhé scéně, na které jsem vypozoroval mnohem příjemnější a laskavější atmosféru nakonec trávím většinu času. Naproti tomu v hlavní techno-hale potřebnou atmosféru nějak postrádám. Jak se později dozvídám, nejsem sám, kdo sdílí tento názor. Počet tanečníků na mainu však hovoří o opaku. Zde nám vzniká několik otázek: Je to hudbou? Opravdu ti všichni jenom techno? Nebo si vytvořili umělou atmosféru vnitřně za použití ...? Každý snad ví své. Já tápu.

Držím se tedy pevně svého nadýchaného housíku, kterému právě vládne muž mnoha stylů a tváří - Dave Walla. Tentokrát volí atmosférické hraní plné ploch a melodií. Prokládá je několika hitovkami a nabízí opravdu pestré sousto pro všechny hladové konzumenty, připravené lokat jeho hudbu plnými doušky. S radostí jsem se této "hostiny" také zúčastnil.

Také Daveův následovatel pražský Airto neopouští ladné houpavé vody house music a vlnivé čeření v podobě tanečních kreací všech zúčastněných pokračuje. A pokud se vám zdá, že ne všichni na party přešlapovali z místa na místo a máchali končetinami v roztodivných kruzích, určitě budete vědět odpověď na otázku: Opravdu si myslíte, že při tanci se musíte nutně pohybovat, tak aby i okolí vědělo, že tančíte?

Při mém prakticky neustálém cestování zavítám opět na hlavní stage. Právě hrající LaDiDa mě potěšuje o mnoho více než předskokan Dave Fish. Linda nehraje tak tvrdě, zato množství zvuků seskládaných v jejich hrajících deskách dávají zapomenout a kupodivu rozhýbávají i mé nohy. Bohužel v tuto dobu už nevidím jediné místo, kde by se dalo na chvíli zastavit a poklidně se věnovat poslechu, nebo si i trochu zakřepčit. Snad pouze v kovové kleci pro go go umístěné přímo uprostřed všeho dění. Děvčata (a jeden chlapec, pokud si pamatuji správně) zde měli asi nejexkluzivnější místo, co se týče jak tance tak i poslechu. Celá hlavní stage byla totiž postavena tak, aby uprostřed výstavní haly vznikl ještě jeden samostatný pseudoprostor tvřořený nosnou konstrukcí světel a reprobeden - po jedné soustavě v každém rohu pomyslného obdelníku. Toto řešení značně (a nejen opticky) zmenšilo celou F1 a vytvořilo tak jen těžko prorazitelný pařící kotel. Celé to na mě ale působilo hodně konstruktivisticky a lehce experimentálně. Zda se experiment povedl nechám na vás.

Nejvíc mě mrzí, že díky své rozlítanosti prakticky vůbec nestíhám hraní Jany Clemen. Ale pokud zahrála alespoň stejně skvěle jako na Explosion V, stala se jistě velkou ozdobou celé party. Denard Henry, ač jako DJ vykazuje převážně vážný někdy až přísný výraz ve tváři, je ve skutečnosti velmi temperamentní a veselý chlapík. To se podepisuje i na jeho výkonu na Českobudějovickém výstavišti při kterém mě napadá snad jediné slovo - freestyle techno - prosím nesrovnávat s freetekkem :o).

Více slov o headlinerech celé party si nedovoluji psát, protože z jejich setů slyším pouze zlomek. Vitamin z Klocem pro změnu unikly mé pozornosti zcela. Snad jen kdyby se vám někomu chtělo můžete mi napsat, jak vás kluci bavili.

Poslední dvě hodiny trávím společně s Jukim pri rozhovoru s několika návštěvníky Explosion. Neexistuje tedy prakticky už nic k čemu bych se mohl vyjádřit, co se samotného závěru týče. V houseové hale F2 vás doufám že šťastně k cíli dovedli Deny a Baloo. Tlačenice na šatně doufám dopadla také bez větších následků.

To vše a mnohem víc byla sobota 15. listopadu. Datum na který se jistě těšilo mnoho partypeople, teď už se nebojím říct NEJEN  z jižních Čech. Přijeli lidé z Prahy, z Plzně, z Vysočiny. Možná i ze vzdálenějších koutů. Tato party znamenala pro mnohé určitě hodně. Někteří z vás ji možná brala jako jednu z mnoha, pro jiné mohla být vyjímečná v mnoha aspektech - Ať už šlo o hudbu o atmosféru, či o pouhé trávení volného času s lidmi, kteří se společně sešli na jednom místě, kde se reálný svět prolíná s fantazií.

Na jednu podstatnou věc bychom ale zapomínat neměli. Mám takový  dojem, že přímo během konání celé Exploze si málokdo vzpoměl, proč vůbec se tato party koná. Proč lidé s ní spojení věnovali tolik úsilí, práce a energie? Proč všichni interpreti hráli pouze za náklady na dopravu? K čemu byla ta 150tikoruna, resp. 250,- vstupného... On to nejspíš ani neví, neví co je techno, neví co je party, neví a možná nikdy vědět nebude. Nejspíš nikdy se nepřijede podívat na ten rej světel a lidí všude kolem. Neuvidí vás ani mě. Nejspíš ani my jeho. Vás všechny může hřát jediný pocit, pocit, že alespoň nějaké světlo jste pomohli vnést do jednoho nechtěně potemnělého života. A já jsem přesvědčen, že toto světlo na kterém má podíl mnoho z vás, on uvidí a i když možná nebude vědět jak a proč, nejdůležitější bude stejně jenom to jediné - STALO SE TO! - díky Robine.

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
Dan
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016