REPORT
Report z Christmas Party 2012 od Čéši
Tak jsme všichni ve zdraví přečkali ten slibovaný konec světa, tedy jeho určitou část... Zda-li máme kolem sebe teď více pohody a radosti, to nedovedu prozatím posoudit, já si ale jel udělat radost a pohodu s přáteli, na tradiční vánoční mejdan, na Christmas Party do Pardubic. Již podeváté za sebou vydal jsem se na cestu za tanečními prožitky, hudebními producenty a spoustou přátel, kteří se vždy sejdou v dobrém rozmaru a se spoustou zážitků, které si chtějí sdělit...
Přijeli jsme do L-Klubu opravdu velmi brzy - vyrazil jsem s výpravou z klubu Touster, konkrétně s Marty Fishem a Tokátkem, kteří oba zároveň startovali pardubickou Christmasku... Tokátko začínal na hlavním pódiu a Marty Fish rozehříval Studio54 stage. Nechtěl jsem tam být ale od samého začátku, už takhle ten pocit prázdného a tichého Lka ve mně vzbuzoval zvláštní dojem. Vždy jsem přijel až do rozjetého a vyhřátého Výstaviště ABC a nyní, nyní jsem tam byl úplně první... Odešli jsme tedy s dalšími členy hrající výpravy na večeři a připravovali se na tradiční taneční zábavu o několika chodech. Přeci jen jsme si všichni přes svátky užívali klídek v rodinném kruhu, spoustu jídla a byla potřeba si ty svaly nějak protáhnout a pár tukových buněk spálit...
Zpět na místo činu!
Snažil jsem se všechny sehnat, abychom se do Lka dostali nejpozději na desátou hodinu... To měl totiž začínat hrát brněnský matador, DJ Orbith. Orbith byl velmi nadšený z tohoto vystoupení, vždyť si to představte - do Lka se vrátil po dlouhatánských 9ti letech! Neskutečná doba a ihned po prvních beatech bylo slyšet, že si to sem přišel užít a všem nám vyprášit kožich. Orbith se s tím absolutně nemazlil, hrál přesně tak, jak od něj již slušně zaplněné Lko očekávalo a přijalo to velmi kladně. Všichni skákali, mávali a reprobedny nás vydatně masírovaly. Určitě to potěšilo nejen samotného Aleše, ale i všechny ty, kteří dorazili už v tuto hodinu. To se v Praze moc často nestává, aby měl na desátou DJ tak solidně plno...
I s bubnem se dá hrát...
Po Alešovi se za pult postavila stálice jemnějšího pohlaví za gramofony, DJane Lucca. Stála od pultu docela daleko a na korekce se natahovala, jelikož její bříško již dávalo znát, že potomek roste jako z vody. Je s podivem, co je Lucca schopna zvládnout, ale určitě si velmi dobře uvědomuje, co si může dovolit. Její hraní bylo v režimu "standard", překvapila trošku hutnějším beatem a nebylo to takové to "tralalankovské techno", ale solidní beat se spodky, které se tak hutně valí... Podupávala si hezky do rytmu a své poslední hraní si zde užila určitě na plné obrátky. Děkujeme, maminko a přejeme hlavně zdraví a pohodu!
Ten, jenž nezná konce...
Odběhl jsem si mezitím i na Studio54 stage, která byla opravdu našlápnutá až do samého konce. V tuto chvíli tam tempo diktovala ikona té mladší pražské scény, DJ Subgate. Tenhle chlapík podá vždy maximální výkon - nejprve za gramofony, pak na párty. Nikdy neodchází dřív, než poslední tanečník a za to mu patří respekt. Stage rozpálil opravdu do běla, lidem servíroval parádní tracky nejen ze své vlastní tvorby, kterou já řadím k té opravdu povedené, ale přesně vždy věděl, pro co a v jaký moment šáhnout. Lidi mu zobali z rukou jako cvičení holubi a Subgate, občas vybíhající před pult a hecující dav, dokázal roztančit i sám sebe. Bylo krásné vidět ty spokojené a tančící lidi - přesně o tom tento mejdan je. Je to zábava, pohoda, radost z pohybu. Nic víc, nic míň. :)
Tomy DeClerque, diktátor z Východu...
Dámy a pánové, pozor! Právě v tuto chvíli se za pult postavil Tomy DeClerque. Slovinský DJ, který spolupracuje s takovými ikonami jako například DJ Umek. Již tu vystupoval, ale spíše "omylem", a nyní, nyní se konečně mohl předvést v tom nejlepším světle, před těmi nejlepšími clubbery. Určitě si nyní myslíte, že přeháním, ale vězte, že ne! Kdo netančil několik hodin na hlavním pódiu v L-Klubu, neví, co je to řehole. Bylo to opravdu náročné, jelikož v tuto chvíli na hlavním pódiu sálalo slušné vedro. Je tedy pravda, že po nějaké době polevilo, nejen tím, že ubylo tanečníků, ale že se již začal vhánět i čerstvý vzduch, každopádně, to je ten důvod té chvály. Zpět ale k Tomymu! Předvedl to nejparádnější vystoupení na Christmas Party! Dokonalé techno, lehký rukopis Slovinska a blízkost Umekovi, to vše bylo znát. Tomy si hraní užíval a já tančil celou dobu, co hrál, bavilo mě to opravdu moc a jako důkaz mi posloužili i tací, kteří tančili naposledy v dobách, kdy digitální fotoaparáty měly maximální rozlišení dva megapixely. Oni ví. :) Naprosto vyčerpaný jsem se ještě před koncem jeho setu vyrazil podívat na pandí vystoupení při setu Enrica, jenž zde bavil tanečníky slušným zvukem, který reprezentoval kvalitní odnož elektronické hudby a mělo to hodně daleko k tomu, za co ho často kritizovali ti, kteří si ho uměli spojovat pouze a jen se Studiem54. Ale těm chudinkám tam muselo být takové horko, že to příliš dlouho nevydržely - i tak mají můj obdiv...
Španělský toreador, co krotí ty krásné asfalty...
Ano, je to tak, stále jsou tu ještě mezi námi ti, kteří nezanevřeli na tu krásnou podstatu, na vinyl. Tu krásnou velkou černou placku s tím specifickým zvukem a tou radostí, když jehla škrábe povrch přesně tam, kde vedou drážky té nejpoctivější hudby! Cristian Varela, dva gramofony, mix a tuším, že ještě player, ale neviděl jsem přesně. Scratchování, perfektní mixy - ano, předvedl i přes svou malou výšku, že jeho basy nám budou rvát vlasy... Skvělé, pane Varelo, i když na mě již celkem ostřejší. :) Nebyl jsem tam však sám a ostatním se to zamlouvalo velice, tudíž vaše mise byla splněna na plné čáře... Dopřál jsem si taneční relax na Chrise Sadlera - stále a pořád zářivými brýlemi osvětloval přední řadu a po zvedačkách rukou a uderných kopácích jsem již pomalu, ale jistě, začal mít pocit, že únava vyhrává a já se budu muset pomalu sbalit a odejít. Jenomže mně se tak moc nechtělo... Tedy chtělo, ale jiným se nechtělo a tak se to celé nějak propletlo. :)
Toky, hrnce, lžíce a lopaty...
Asi nebudu daleko od pravdy, když Tokyho hraní přirovnám k popisku, který zde uvádím. Toky dokonale a rázně odprezentoval tak specifický slovenský zvuk! Přesně takový, na který jsme byli tak navyknutí. Ostré syrové zvuky, lámané beaty a industriální basy. Řezal do nás, jak máma do prvňáka, co dostal první poznámku. Bylo to, bylo to ideální na konec... Já se loučil, odebral se ještě pozdravit s ostatními, co tančili na Finidiho a uznal jsem, že pro mě to již bylo finito... Co dodat k tomuto vánočnímu mejdanu? Snad jen tolik, že tady opravdu přebytečná kila shodíte raz dva. Vedro, na které jste ale navyknutí, vás jen žene dál, protože hudba se tu hraje vždy taková, aby bavila. Letos byla vychytaná i projekce, bavila, a pro mužské publikum byla mnohdy zajímavější než samotná párty... Lidi došli opět ti, kteří si umí užít zábavu na maximum a tak to má být. Děkuji a všem přeji do Nového roku především zdraví, hodně pohody a lásky, ať už k někomu, či něčemu, třeba k hudbě - ta vás totiž nikdy nezklame... Mějte se!