Report z koncertu VNV Nation od Myclicka

Vyprodáno? Jak kde...

Dejte mi dvě vteřiny a řeknu vám, kolik nás dole bude... Nechápete? Přesně ty uplynou od chvíle, kdy s tramvají číslo 9 minu boční vchod z Vodičkovy ulice do té spletité Lucerny pár minut před půl devátou. Pokud je ještě průchozí, vypadá to s návštěvností bledě, ucpaný hroznem lidí – to věstí úspěch! A ty dvě pondělní vteřiny prozradily naprosto vše – venku vyprodávají, u nás doma jen paběrkují... :( Zatímco při nedávných koncertech Bajofondo a Lamb by tu pořadatelská agentura D Smack U ještě moc ráda našla nějaké to zapomenuté místečko, kam by další zájemce o kvalitní muziku umístila, teď si klidně mohla dovolit zavřít levý balkón, aby to s tou návštěvností alespoň na ten první pohled nevypadalo tak tragicky. Vždyť, kdo se má těm slovutným kapelám či projektům potom omlouvat, že jo? Z těch tří si Černého Petra vytáhla stejně černá dvojice Solar Fake a už teď o půl deváté usilovala o posluchačův zájem. Deset. Možná patnáct, ale víc určitě ne. Přesně tolik nedočkavců se zkraje tohoto večera zastavilo a jejich snažení přihlíželo - určitě teď museli oba vzpomínat na ty těžké začátky ve zkušebně, kam si tehdy cestu našlo také jen pár věrných kámošů. Bohužel i ten zvuk jako by byl určen spíše pro ty začátečníky než pokročilé... Výšky od hloubek byly k rozeznání jen stěží, stereo efekt v podstatě nulový, hlasitost spíše pro tu zkušebnu než pro vyhlášený pražský klub, který má mezi návštěvníky i muzikanty takové renomé.

Solar Fake

Je lepší Creep od Radiohead nebo od Solar Fake?

V hlavní roli na okraji pódia teď s mikrofonním stojanem zápasil a často si své zplihlé vlasy na po stranách vyholené lebce uhlazoval Sven Friedrich. Poměrně hezounek s černě nalakovanými nehty, jemuž teď děvčata obdivně visela na rtech, byl pro tento úkol vybaven také moc příjemným hlasem. Dnes tedy bez onoho pověstného chropotu íbíemkovských kapel? Jasně, tohle bylo spíš pro novoromantiky a také ty jednoduché a snadno srozumitelné texty mu vycházely vstříc, ať už to bylo s Here I Stand s poměrně laciným klávesovým doprovodem či s úderkou The Shield. Při další temnotě s názvem Sometimes už se Svenovi hrstku lidí v sále podařilo dokonce roztleskat do rytmu a přestože neoplývá příliš širokým hlasovým rozsahem, ten cover skladby Creep od Radiohead, kteří u nás před třemi týdny zazářili, byl opravdu působivý. Docela by mě zajímala reakce Thoma Yorka - tohle totiž nebylo vůbec špatné, až na fakt, že zatímco slavná britská parta by tuhle pecku také nejspíš zahrála live, tady jsme se museli spokojit spíše s předstíranou hrou jeho pomocníka za synťákem. Jako dobří obchodníci svou muziku propagovali už na popsaném syntezátoru, přičemž Sven před ochodem těch pár lidí v sále odkázal také na populární portál MySpace. Přidávat tak nějak nebylo pro koho a hlavně... Tlačil je čas a jak rozmontování šikovného lešení pro jejich dvě elektronické hračky, tak přeskupení pár propriet včetně velkého písmena R v kroužku pro jejich následovníky, nějaký zabere...

Solar Fake

"...a každý tanečník obdrží malý dáreček!"

To charismatický Rascal Nikov, po zhruba půlhodině strávené zabalováním a rozbalováním, předstoupil před sál o poznání plnější... Uf, dali si na čas ti opozdilci, ale nakonec se přeci jen dostavili - bylo to pěkně napínavé! I přesto se ani po deseti minutách, když Steve seskočil přímo mezi fanoušky, nemusel mezi nimi prodírat! :) Každopádně je chtěl vidět úplně všechny tančit a každého toho tanečníka, kterého si vyhlédl a s mikrofonem k nějaké té aktivitě vyhecoval, následně odměnil malým dárkem. Takže už žádný stage diving nad přeplněným kotlem, zdá se, že teď frčí familiérní přístup a osobní kontakt. :) Rozhodně trefa! Nálada poskočila o několik stupínků vzhůru a oni ho začali okamžitě poslouchat na slovo. Takhle mu postupně z pravého do levého rohu svými hlasivkami vytvořili "some fu*kin´noise," takhle mu ochotně při klasickém německém marši zvedali ruce vzhůru... On s holou hlavou, na nohou kanady, oni vztyčené pravice. Naštěstí prsty zůstaly v tom repetitivním dunění sevřené... Ano, hladina zvuku poskočila o několik stupínků výše a k mé velké radosti byl také vyčištěn, protože jenom tak mohlo vyniknout třeba kouzlo vzdušné Dare To Live se všemi těmi vesmírem provoněnými plochami. Když by byl Tiësto frajer, klidně by ji u nás včetně toho vemlouvavého textu: "do you see, do you feel, do you know" zařadil do svého pátečního setu. Rascal teď stejně jako on v opojné extázi roztahoval obřadně ruce a plaval v prostoru, který se pod ním konečně ze dvou třetin zaplnil, zatímco ochozy balkónu tentokrát zcela strádaly – místo k posezení si vybral jen málokdo, každý chtěl být zřejmě v samém centru dění.

Rotersand

"Ty budeš zpívat, ty si vemeš kajtru a já si tam budu pouštět CDčka..."

Ve srovnání s jejich předskokany bylo toto vystoupení mnohem svižnější, oči se únavou nezavíraly, ale mohly těkat hned po dvou dalších hráčích k dispozici. Zcela vpravo svou kytaru škádlil a čas od času za syntezátor vyměnil druhý zakládající člen téhle party Günther Gerl, další díl syntetiky byl na Krischanovi. Ten však ono předstírání posunul ještě dál a zatímco Svenův klávesák vypadal jakž takž přesvědčivě, co tu on vlastně na dvou CD přehrávačích protáčel a synchronizoval, to už je mi vážně záhadou. Možná si jen všechny ty odkoukané pohyby od mixujících DJs chtěl alespoň jednou zkusit... Zato ten kontakt s publikem měl Rasc záviděníhodný – často se zastavil až na samém okraji pódia, u té, kterou si dopředu vybral, se teď předklonil, hluboce se jí zadíval do očí a procítěně jí sdělil to, co měl právě na srdci i na jazyku. S pány si zase ochotně podával ruce a energii, která tepala z jejich skladeb, proměňoval na pódiu do gahanovských otoček a další večerní rozcvičky v pořadí. Také v tomto případě příjemný znělý hlas, statná postava plus obrovské charisma udělaly svoje – publikum už bylo ve varu a rozhodně netoužilo své nadšení skrývat... Už teď se řvalo jako na lesy a to ta největší vřava teprve vypukne. Sladké odlehčení z toho všeho přetlaku pak přišlo s téměř "zapalovačovou" We Will Kill Them All, tak ještě závěrečné Exterminate, která by i toho Tiësta musela zahrát u srdíčka a Undone, jíž by jim zase jejich krajané Scooter mohli závidět, a pak se s tolik nadšeným obecenstvem rozloučit a udělat místo pro hlavní hvězdu večera.

Rotersand

Kolik znáte slov na pět?

I v tomto případě zabral úklid několik drahocenných minut a teprve chvíli před půl jedenáctou se sálem bez varování rozlehla Pro Victory, vznešené intro s fanfárami, které otevřelo tu letošní desku VNV Nation a také oči dostaly svůj díl... "Faith" teď zahořelo na pěti dlouhých pásech LED diod za nimi. Kolik ještě znáte podobných oslavných slovíček na pět? Tak co třeba Power? Nebo Glory? :) Poté dva panely zcela pohasly a ohnivá se změnila v bílý nápis VNV. Spustil se nadšený povyk, který ještě více zesílil v okamžiku, kdy se ti čtyři po takovém napínavém úvodu objevili u svých nástrojů. Mark Jackson za onu přepychovou bicí soupravu od firmy Roland přesně doprostřed - po své pravici i levici teď měl oba spoluhráče na klávesy i počítače Apple, kteří se za svými stroji také čas od času vyměnili. Přestože oni byli na vyvýšeném stupínku, tu veškerou pozornost si získal malý vzrůstem avšak velmi bodrý a hlasitý mužíček švejkovského vzezření – Ronan Harris. Tedy jak ten to s lidmi uměl... I našemu fotografovi Klappovi k pobavení všech v sále ochotně pózoval do fotoaparátu a hlasový fond někde mezi Mikem Stipem a Tomem Smithem z Editors, které na tom samém místě přivítáme v listopadu, poprvé odhalil s rozhodně nejvýraznější skladbou z letošního alba – Tomorrow Never Comes. Naprosto čistě, naprosto přirozeně, prostě parádně!

VNV Nation

A kdo vlastně říkal, že k dokonalé atmosféře musí být vyprodáno?

Velmi často mu jejich technik uklízel zpět do zákulisí stojan od mikrofonu a bylo proč... Celou tu přední část pódia on využil do posledního centimetru. Stále pobíhal sem a tam, pro udržení rytmu si občas maličko poposkočil do výšky a těch stisknutých paží kolik při každé písničce vystřídal! Skoro by se rozdal... Ani v jejich případě nebyla nouze o poměrně podbízivé klávesové rejstříky někdy i za hranou únosnosti, tihle lidé však nechtěli přemýšlet o tom, co je a co není únosné, v první řadě se sem přišli bavit a ten ryk byl neuvěřitelný! Svorně tu skandovali "V.N.V." a ochotně vedli s Ronanem dialogy na jeho všetečné otázky a s každou odehranou skladbou pak nálada houstla... Vždyť mnohdy se tady takové nedočkáme ani tehdy, když je vyprodáno. Jak jen to dělají? Jednoduše - jsou snadno srozumitelní. Ozdobou večera se stal také srdceryvný ploužák Illusion s krátkými úhozy piána, v němž Ronan trpělivě vysvětluje, jak je svět jen jednou velkou iluzí, která se nás snaží změnit, ale jinak nás stejně jako jeho předchůdci příliš nešetřili. V projekci se také ukázalo téměř až simpsonovské azurové nebe, světelná show patřila mezi ty povedené a když se pár minut před půlnocí ti čtyři vypařili, nebylo nejmenších pochyb o jejich návratu.

VNV Nation

Konec? Někde v deset, někde v půl jedné...

Ronan stále dobře naložen, stopy únavy na něm nebyly znát, přestože hlasivky dostaly za tu hodinu a půl slušně zabrat, ale že se vrátí ještě jednou, to už čekal málokdo. A já jsem se měl vsadit. :) "To je vůbec poprvé, co mám na pódiu zapálenou cigaretu..." prozradil, jen co se ta obrovská vlna nadšení utišila. "Aspoň už znáte příčinu mého dobrého hlasu," uchechtl se vzápětí. :) Ještě dva kousky přihodili, přičemž ta opravdu už závěrečná měla neskutečné přijetí. Jen co všichni pod pódiem uslyšeli první tón z vyspejslé Perpetual, naprosto spontánně a synchronně tu z plna hrdla předzpívali ústřední motiv téhle skladby s takovou razancí, že je musel Ronan krotit. Byl lehce posunutý a muzikanti se téměř neslyšeli – až takovou sílu ta už tolikrát zmíněná "hrstka" dokázala vyprodukovat. Tohle byli skuteční fandové a za nimi se VNV Nation určitě vrátí! Hezky si ten náš národ vychovali, hezky nás zmanipulovali a pokud chcete zažít opravdu nevšední zážitek s nevšední atmosférou, buďte příště u toho i vy – vážně to stojí za to, věřte mi...

Video: VNV Nation – Illusion (live @ Lucerna Music Bar)

foto: MHD mhd@techno.cz

video: GIF242