Report ze Svojšic od Čéši

Svojšice, ležící pár kilometrů od Pardubic v malebném údolíčku obklopeném lesy a domky stálých obyvatel, již mnoho let lákají tanečníky ze všech koutů naší země a vybízejí je k tanci a skvěle strávené noci. I letos tomu nebylo jinak a festival, který se ihned po první návštěvě v roce 2003 stal mým nejoblíbenějším, způsobil i letos velký ohlas mezi návštěvníky.

Na Svojšice jsem se těšil již několik týdnů dopředu a několik dní předem jsem již nemohl dospat onoho dne a pár hodin před příjezdem jsem byl již tak nervózní a natěšený, že jsem to sám nechápal. Přijíždíme na festival s trošku menším zpožděním a já po kontrole zevnějšku, jména a věku, velmi rychlým úprkem sbíhám dolů po stráni přímo do davu. Ano, běžím, nemohu dál již čekat, nechci promarnit ani minutu. Prodírám se davem, snažíc se dostat až tam, kde záterasy velí STOP. Když jsem se dostal do první řady, hráli již na plné kule Ignition Technician. Na plné kule mělo v tuto chvíli opravdu radikální význam. Zvuk v tu chvíli zněl jako by měl clubberům rozdrtit sluchové buňky na co nejmenší kousíčky. Bylo to silné, bylo to bolestivé. Ucpávky slouží na plný výkon, stále však cítím tlak a velkou sílu. Lituji ty, kdo nepoužívají ochranu.

Ignition Technician se mi velmi líbí, alespoň na začátku. Jejich hraní je zábavné, taneční a pro mě uspokojující. Chvílemi jsem si říkal, že tento ročník Svojšic bude opět tím nej, co mohu v létě na festivalech zažít. Bohužel, ne vše pokračovalo hudebně tak blaze jako první tóny, co jsem slyšel. IT hráli ve svém setu zajímavé skladby, člověka nutili tancovat a někdy i přemýšlet. Když však ovšem začala fáze přemýšlení převažovat nad tancem a pohybem, uvědomil jsem si, že je také čas projít si areál, i když ho vlastně znám skoro po slepu.

Letos dostal prostor Svojšic mnohem větší provedení barových stanů, dokonce se snad i prvně objevil velký bar stan hned vedle hlavní stage, takže s osvěžováním tanečníků letos rozhodně problém nebyl. I když jsem nepiják piva, všimnul jsem si, že se snad vůbec netvořily fronty na tento zlatavý mok, tak oblíbený v našich končinách. Prostě letos to bylo z pohledu zásobování tekutinami velmi vychytané a mohu říci, že nikde niko nestrádal.

Po zakoupení pitiva, odchytil jsem si zpětně svou skupinku a vypravili jsme se do stanu s označením Red Zone. Tento stan funguje vlastně jako takový samorost, je to klubík fungující na jakémkoliv místě. Po označení páskou proplouváme dovnitř a vnímáme houseovou atmosféru tohoto prostoru. Ve chvílích našeho působení tu tempo určoval Dj Dan Cooley a příjemné zvuky linoucí se z reprobeden probudily nejednoho houseového ducha. Tančíme, bavíme se. Všímám si však, že osazenstvo nebude v tomto prostoru mě nejbližší a tak zanechávám část své výpravy v Red Zone a vydávám se zpět do betonového kotlíku na hlavní stage.

Tam se již chystá další koncept dnešní noci. Radial live. Dva pánové, z nichž jeden vypadá jako chodící reklama na vlasové přípravky Loreal. Chlapíci se toho ujímají velmi dramaticky. Dramaticky, tím chci říci, že ačkoliv to mohlo znít velmi dobře, z aparátu se linulo něco, čemu jsem nemohl připsat jiné označení než šramot, rachot, hukot. Nedalo se pořádně rozeznat co za tóny a beaty vlastně kluci vyluzují. Bylo to techno, bylo to i taneční, ale tělo nedokázalo zachytit jediný zvuk tak, aby na něj zareagovalo. V jednu chvíli se ovšem areálem rozeznělo ticho, ano ticho, které slyší každý. Nevím co se stalo, možná přetížení sítě, možná špatné zapojení čehosi kamsi, ale po chvilce již vše šlapalo jak mělo. Kluci za to brali opravdu hodně moc, možná kdyby ubrali na hlasitosti a dali si trošku víc záležet, na kvalitě by to rozhodně přidalo. Zvukař by dle mého měl mít také právo veta nebo trestu, protože porušovat tak základní pravidla, jako dodržování limitů, to je základ a každý Dj by to měl znát. Radial mě nepřekvapil mile, bylo to takové nemastné neslané, nemám z toho vlastně skoro nic...

V tu chvíli se těším na slovenského zástupce, nyní po mnoha letech opět live projekt Dje Tokyho, Rumenige. Nevím co se stalo, ovšem experiment na jeho hlavě vypadal chvílemi děsivě, chvílemi směšně, v poslední fázi to vypadalo, jako by se dal k nějakému hnutí nebeských andělů :o) Rumenige si srovnal mašinky a spustil svou show. Bylo to strhující, bylo to dobré, ale stále sem čekal na něco, co se nedostavilo. Když vím, že má hrát Toky, nebojím se nudy, ale tentokráte se ta šťáva, kterou umí vyvařit, někam vytratila. Vím, že si člověk zábavu tvoří hlavně sám, ale potřebuje k tomu ingredience a pokud se mu jich nedostává, nebo jich je poskrovnu, zábavu neuvaří skvělou ani kdyby sebevíce chtěl. Rumenige však po projektu Radial alespoň hudbu zvukově sklidnil a dalo se rozeznat co se hraje a také se do jeho vystoupení zapojily i lasery které tak dokonale umí podkreslit atmosféru na kopcích naproti stagei. Lidé sedící a pozorující zběsilý dav si vychutnávají každý okamžik kdy se pohneme. Musí to být super, ta masa, to stádo pohybu. Je to jako mihotající se lavina která neničí, jen má spoustu energie.

Toky

Procházím se areálem, všímám si lidí, pozoruji jejich výrazy. Málokdo se usmívá, ale většina lidí se baví. Je vidět, že festival Svojšice si užívají po svém. Je to svět, kde se setkávají skupinky lidí toužící po jedné věci. Bavit se a tancovat...

Cristian Varela, jméno které jsem v superlativech skloňoval již několikrát. Již několikrát jsem ho měl také možnost slyšet. Jeho výkony byly vždy excelentní. Tehdy v Brně to byl tak úchvatný výkon, že jsem doufal že právě ON bude letos tou star, tou hvězdou, která doplní všechny ty ostatní zářivé na nebi. Jenomže nikdy nesmíte očekávat mnoho, protože pak se vaše očekávání nesplní. Cristian nehrál špatně, ale umí to líp, mnohem líp. Dokonce ani nevyužil potenciálu tří gramofonů tak, jak to obvykle umí a předvádí. Techno to bylo fajn, člověk si zatancoval, desky které neslyšíte pořád dokola, hudba která baví. Ale projekce jeho samého, modela z přehlídkového mola, nabuzuje pocit narcismu :o) Nevadí, klidně ať tam jsou, hlavně ať není nuda. Odcházím na okamžik opět do Red Zone, hraje tam hlavní "hvězda" tohoto prostoru, Misha Daniels. To co slyším mi způsobuje usměv na rtech. Chvílemi dobré tracky, které dokonce i já znám, ale chvílemi tak laciná hudba, že se musím smát. Vydržím to jen chvilku, odcházím a čekám na onoho slavného a velkého pana chirurga.

Video: Cristian Varela (autor: smolldyss)

Surgeon. Tak velké jméno, tak velká osobnost. Čekalo by se, že bude mít i velkou show. Nestalo se tak. Surgeon se postavil za svůj laptop a po celou dobu se soustředil jen na něj. Říkal jsem si, že někdy je to tak správně, nikdy nekomunikoval s publikem, jen výborně odvádět svou práci. Bohužel z lékařského hlediska jeho operace na hlavní stagei skončila tragicky. Stál jsem, nechápal jsem to, nešlo tu o rychlost, ta byla dostačující, šlo o monotónost. Ta byla přehnaná. Jeho set se nesl jako jemný řez skalpelem. Nebolelo to, nezanechalo to žádné ohlasy. Prostě jen jeden dlouhý, nic neříkající nudný tah. Surgeon v tu chvíli zabil více než třetinu pacientů tančících před ním. Lidé nechápali, snažili se probrat navzájem, snažili se přežít! Nešlo to, nešlo nic, jen koukat na tu práci chirurga, kterému chybí asistent. Nikdo nemůže tušit, co v něm zanechalo náhlé opuštění Regisem. Patrně byl tento pán, po tolika letech vzájemného působení, otřesen, opustil ho kamarád, spoluhráč a pomocník. Surgeon to jistě neměl lehké, ale měl nastoupit a hledět si toho, co se děje před ním. Už neovlivníte co se stalo, můžete ovlivnit jen to, co se děje právě teď. Tanečníci neměli dnešní noc na růžích ustláno, bylo velmi těžké donutit se k tanci, když vám nikdo nepomáhá. Pan chirurg se pak snažil zachránit co se dalo, jenomže rána byla už velmi velká a hluboká, nemohl to již opravit a zachránit. Lidé, ač dle mého zklamáni, vzdávají mu hold potleskem, možná to byl potlesk za výkon, možná na rozloučenou, možná díky za to, že již nastupuje Dj Boss...

Video: Surgeon na Svojšicích 2008 (autor smolldyss)

Boss, chalan zo Slovenska. Zraky se upírají k jeho osobě tak, jako nikdy předtím. Stojím ve předu a říkám si: "Chalan, zachraň to tu, daj do toho všetko!" Koukám kolem a vidím, že to nebude mít jednoduché: "Zachraň ty lidi v komatu, nasaď elektrošoky, pořádnou záplavu masáže, nasaďte srdeční tempo i pro toho tam u semtex oblouku… Co lidi vzadu, žijí? Honem, udělej to rychle, ať už ani minutu nikdo nestojí!" Boss, šéf, kterému důvěřuji, se chopil žezla tak, jak jsem doufal. Rozhýbal ty mrtvolky jako nikdo předním. To jsou bomby, pořádné životabudiče. Boss se s tím nemazlí, hraje co mu síly stačí. Lidé tancují, užívají sí poslední hodiny festivalu. Využívají toho, že toto je pecka večera, vlastně spíš rána... Boss je boss, pro mě to nejlepší, co se tu hrálo. Díky chlapče, jsi super!

Boss

Poslední beat, který mi hraje do zad když opouštím unavený areál, je nádherná a nesmrtelná placka od Christiana Wunsche – White Coast... To mi připomíná staré dobré časy, nesmrtelné techno, nesmrtelnou hudbu...

Sbohem Svojšice, ať se děje co se děje, jste nejlepší, nidky vás neopustím:))

+ Boss!!!!!
+ bary, světla
+ security

- zvuk, zvuk, zvuk!!! (neubližujte nám)
- neomalení jedinci