14.9. T-Mobile Arena Praha, PVD In Between Tour 2007 – report by heap

K T-Mobile aréně jsem se dostal pár minut před desátou hodinou. Po 15 minutách ve frontě na akreditace jsem si vyzvedl obyčejný lístek (přestože promotér – United Music - sliboval VIP). U vchodu fronta nebyla, osobní prohlídka proběhla tak, jak má (včetně toho, že návštěvnice kontrolovala „něžnější část“ ochranky) a tak jsem vešel dovnitř. Na chodbách stadionu bylo už docela rušno. Hned u vstupu jsem dostal do ruky lineup a pozvánku na oficiální after party. Vydal jsem se do patra uložit si věci do šatny, v té době teprve z třetiny zaplněné a bez fronty, což mě velmi potěšilo. Okolo čtvrt na jedenáct jsem vstoupil do hlavního sálu haly, která byla na tu dobu už velmi slušně zaplněná a v podstatě celý hlavní parket obsazený tanečníky. Umístění stage jako obvykle v severní části, bary po stranách - bohužel trochu nešťastně umístěné, protože zamezovali pohybu lidí z plochy na tribuny), VIP naproti DJi….Zamířil jsem proto k baru pro drink a zaposlouchal se do setu právě hrajícího Pacifica. Musím přiznat, že o tomto DJi jsem předtím nikdy neslyšel a přestože na svém webu má napsáno, že už v Praze vystupoval na Transmission, já si toho vědom nejsem…z jeho stránek je dále možno vyčíst, že je to třicetiletý DJ blízkovýchodního původu (konkrétně z Iránu), který se v devíti letech přestěhoval do Nizozemí, v šestnácti začal hrát atd…Výběr desek mel dobrý, takhle na začátku party mě Pacifik bavil a to i přesto, že jsem od něj moc povedených mixů neslyšel…



To Michael Burian, který nastoupil po něm zahrál technicky dokonalý set s pro něj docela typickým soundem na který jsme u Michaela na halovkách zvyklí. Velmi mě potěšil například zajímavým remixem Rapture od Iio či stále aktuálním Needs To Feel od Super8 & DJ Tab v remixu od Wippenberga, což je už delší dobu hit hraný nejen na trance parties. Atmosféra za jeho setu houstla stejně jako vzduch v aréně a když se loučil trackem Space We Are a zdravil se s PVD na podiu, v hale to docela vřelo.



Paul spustil svou show ze dvojice laptopů a kláves a zahrál set, který byl plný nejen hitů, jeho vlastní tvorby (starších „klasik“ i těch z nového alba) ale i neznámých a dokonce překvapivě tvrdých a rychlých songů. Ovšem i několika breakových skladeb jsme se dočkali. Ano. Jeho set byl pestrý, ale hlavně (nejen pro mě) místy překvapivě velmi tvrdý, na pomezí techtrance a techna. Ale vůbec to nebylo na škodu – naopak. Jeho set byl velmi rozmanitý a lidem se hodně líbilo střídání emotivních tracků s hitovkami s výrazně tvrdšími tracky a dávali to Paulovi hlasitě najevo. V jeho setu zaznělo například: Alex M.O.R.P.H. & Rank 1 - Life Less Ordinary (dokonce 2x, z toho jednou v obzvlášť povedeném remixu), Filo & Peri feat. Eric Lumiere - Anthem (John O'Callaghan Remix), po které následoval vynikající mix a Super8 & Tab - Needs To Feel (Wippenberg Remix) a hned potom vlastní starší hit - Crush. Když se z reprobeden začaly linout první tóny Rank 1 – Breathing, lidi šíleli. Stejně jako když Paul zahrál největší hit od The Chemical Brothers. Ano, jejich Hey Boy Hey Girl (samozřejmě v parádním remixu) či nesmrtelnou Underworld - Born Slippy. Atmosféra by se v tu chvíli dala krájet, přesto si Paul to nejlepší nechal na konec. Jeho live provedení vlastních skladeb (tím live myslím hru na klávesy) bylo fantastické - např. už stařičkou For An Angel či Nothing But You a samozřejmě novinky, které najdete na jeho posledním, nedávno vydaném albu In Between - White Lies, Far Away, Talk In Grey, Let Go či New York City. Lidé tleskali o 106 a dávali Paulovi najevo, jak moc se jim jeho skladby líbí. Prezentace svého alba se mu povedla vysloveně na 1. Po velmi zajímavém rozloučení předal pomyslný štafetový kolík poslednímu DJi.



Angelo Mike začal velmi energickým, ale vyloženě nudným trackem a stejným stylem hrál dál, takže je nutno říct, že velmi mnoho lidí (z těch co neodešli hned jak PVD dohrál - už těch bylo dost) se rozhodlo po poslechu několika Angelových desek odejít také. Když jsem ve 4:45 odcházel, hrál mi k tomu sice hit King of my castle od Wamdue Project v remixu od Sandera van Dorna, ale zůstat mě to nedonutilo. Musím podotknout, že přestože lidí bylo opravdu hodně (mnohem více než jsem čekal), ve frontě na záchod jsem nečekal ani jednou, fronty na barech se daly přežít v pohodě také.



Světla standard (ovšem na show nejlepšího DJe sveta bych čekal lepší, zvláště nasvícení DJe, které bylo téměř nulové a bzlo to rozhodně na škodu), několik zelených laseru a jeden vícebarevný potěšily (a trochu ten dojem vykompenzovaly) stejně jako led na DJ pultu a projekce tematicky související s hudbou (při Born Slippy miminko či motivy se srdíčkem - to když se z reprobeden ozývalo Don´t you want my love) a zvuk dostatečně silný, vyvážený a to jak vpředu, tak vzadu. Prostě v pohodě, snad až na pár krátkých výpadků (hlavně na konci Paulova setu).



Celkově bych hodnotil akci jako povedenou, která rozhodně neurazí. Jen to byla holt alespoň pro mne taková „One man party“ – což se ale asi dalo čekat. Pokud srovnám tuhle akci se Sensation či Transmission, přišla mi ta právě proběhlá akce trochu chudá – ať už světelný park, absence
performance, atd. A to je vzhledem k ceně lístku (770 na místě = stejně jako Sensation v předprodeji) dle mého trochu málo. Hudebně jsem také nebyl spokojen na 100%, ale to je vždy subjektivní, že… Každopádně PVD dokázal, že není trance DJ a může pobavit nejen zaryté trancaře, nýbrž všechny příznivce taneční hudby. Takže pokud jste ho tentokrát vynechali, doporučuji příště si ho jít poslechnout, tahle legenda dancemusic jistě stojí za to.... ;-)