REPORT

 

Houseový report ze Svojšic

Přinášíme první report z letošních Svojšic. Sanny v něm popisuje hlavně dění na housovém Reflection pódiu, ale dočkáte se i postřehů z ostatních scén. A jak jste si to užili vy? Napište nám své dojmy na fórum.

 

Letos jsem potřetí za sebou vyrazil na "Legendary summer festival" do Svojšic. I když je to především vyhlášený techno festival, já osobně jsem se sem vypravil hlavně kvůli houseové stagei. Prostředí Svojšického areálu má své kouzlo a cesta k němu vede krásnou krajinou. V tiskových zprávách na tento ročník jsem nějak nezaregistroval heslo "Waiting for the rain", které dříve plnilo funkci šamanského zaklínadla proti vrtochům přírody. To se málem pořadatelům vymstilo, jelikož jsem celou cestu z Turnova do Svojšic pronásledoval bouřku, která zřejmě také spěchala tamtéž. Naštěstí po příjezdu nebylo po bouřce ani vidu ani slechu a kromě vlhké trávy po sobě nezanechala žádné další stopy.

Okolo půl jedenácté už byl v areálu čilý ruch a podle mých prvních odhadů i docela slušný počet bavících se clubberů, kterých jsem tipoval na 3000 (i díky Mellowovi :). Uvidíme nakolik byl tento odhad správný. Každopádně obloha už byla plná hvězd a nerušené zábavě do časných ranních hodin nestálo nic v cestě. U vstupu jsem v té době nezaregistroval žádné extra dlouhé fronty, ochranka i slečna u guestlistu působila příjemně a hlavně vyřízení akreditací bylo oproti festivalu s Carlem Coxem naprosto perfektní. I jako akreditovaný jsem podstoupil důkladnou osobní prohlídku, která by podle mne měla být na každém festivalu. Což jak jsem později zjistil, se dost lidem nelíbilo a úvaha na toto téma by vydala na samostatný článek. Vraťme se raději k festivalu samotnému.

Předpokládám, že většina z vás už ve Svojšickém areálu byla. Od vstupu scházíte poměrně strmým svahem k hlavní stagei, takže celé představení máte jako na dlani. V tu dobu hrál podle lineupu mladý Japonec Go Hiama. První věcí, kterou jsem pocítil na vlastní uši, byl opravdu výkonný sound systém s čistým a dynamickým zvukem, alespoň podle mě, tedy laika. Zastřešení hlavní Techno.cz stage umožnilo vytvořit opravdu skvělý světelný park, kterému dominoval silný laser umístěný na podiu. Tančit v předních řadách jsem si raději netroufl, protože jsem pociťoval poměrně silnou bolest v uších. Z hlavní stage jsem směřoval na druhou, věnovanou house, která letos nesla přízvisko - Reflection.

V té době zde zrovna roztáčel placky Ian Blond, který lidem servíroval chutnou porci našláplého houseu okořeněnou špetkou funku. Houseový stan byl i letos dobře vybaven, jak po zvukové, tak i po světelné stránce. Navíc celkový dojem umocňovaly dvě velkoplošné obrazovky, na které mohli přítomní návštěvníci sledovat umění právě hrajícího DJe v detailu. Nedostatkem se na této stagei ukázala konstrukce DJského podia, která byla poměrně chabá a při větším pohybu přeskakovaly jehly. Navíc během setu Justina Robertsona několikrát vypadly jističe a to na atmosféře moc nepřidalo. Ale abych nepředbíhal..

Mezitím jsem se zašel podívat na třetí jungleové pódium, kde zrovna hrál Hech od Merkuráků (jejich ranní vystoupení mělo prý velký ohlas). Hrál svěží a ostrý jungle, který občas proložil nějakou veselejší deskou, takže výsledná směs nebyla vůbec nudná. Dlouho jsem se na téhle stagei nezdržel. Cestou zpět do houseového stanu jsem se zastavil v Pioneer DJ School, kde jako lektoři působili DJové Sense a Maria.N. Následovala sonda na barech, kde jsem zjistil, že pivo je nedostatkové zboží a chvilku mi trvalo, než jsem našel stánek, kde ho točí. Bohužel byla u něj docela fronta.

Čtvrthodinku po jedenácté nastoupil Fun, který plnil funkci předskokana hlavní hvězdy. Jedna z prvních desek, kterou se vždy prezentuje je jeho oblíbená hitovka - Next to me od Fred Everything, na které svými vokály přispěl Roy Davis. Pro ty, co neví, jak tato deska zní, tak věřte, že to je příjemný funky deephouse s dominantní basovou linkou a přesně v tomto duchu se nesl celý jeho set. Takže jste mohli slyšet takové věci jako Orange Muse - Keep the funk alive, Magic Johnson - The funk a nebo legendární věc od Borise Dlugosche - Keep On Pushin'. Během jeho setu se houseový stan poměrně zaplnil, ale atmosféra nebyla zdaleka tak žhavá jako před dvěma lety. Sám Fun na to říkal, že už raději hraje v klubu než na festivalech, protože dnešní mladé clubbery už jeho pojetí houseu moc nebere. Škoda.

V jednu hodinu ráno nastoupil charismatický pán jménem Justin Robertson. Slušivé brýle, které sice nesvítily, pruhované tričko a spousta desek kolem sebe, to byl můj první dojem z tohoto slavného anglického DJe. Bohužel, dříve jsem jeho live vystoupení neslyšel a ani neviděl, takže jsem se na něj docela těšil. Ovšem to co spustil, mě moc neoslovilo. Jeho set byl plný progresivního house a electra a na linii večera, která se nesla ve funkovém nádechu moc nenavázal. Kombinoval hraní z gramofonů a z CD, ale v jeho setu jsem nezaznamenal žádnou desku, která by mi připomínala jeho starý mix, který vlastním a který byl plný atmosférického tech houseu s dlouhými přechody. Ale jak jsem pozoroval, tak lidem se toto pojetí houseu líbilo, takže jsem byl zřejmě jedním z mála. Poté jsem se vypravil na závěrečnou procházku areálem.

Na hlavní stagei v tu dobu zrovna hrál Paul "Damage" Bailey, jehož set měl velký ohlas. Mezitím si připravoval náčiní Toky na své společné hraní s Bossem. Také jsem si všiml, jak všemu bedlivě naslouchá Surgeon, u jehož vystoupení samozřejmě nemohli chybět Daho & Ginger, kteří měli za sebou dlouhou cestu z Moravy a vypravili se jen tak na pozorovanou. Delší dobu jsem se na festivalu nezdržel, takže tímto mé vyprávění končí, ale nebojte se, podrobnější reporty především z hlavní stage na sebe nedají dlouho čekat.

Letošní festival Svojšice hodnotím po technické a organizační stránce na výbornou. O techno pódiu se raději zmiňovat nebudu, jelikož z toho mála, co jsem slyšel mne až na pár vyjímek nic nezaujalo. Houseová stage byla v pohodě, jak hudebně, tak i technicky. Progresívní set Justina Robertsona mě nedonutil k tanci, spíše k poslechu a zamyšlení. A nedostatků (dá-li se tomu tak říkat) také moc nebylo - za ty nejvážnější považuji výpadky elektrické sítě na houseovém pódiu. I přesto, že z atmosféry už dávno vyprchala soudržnost, otevřenost a komunikativnost, se lidé bavili, což by na události tohoto druhu mělo být samozřejmostí.


Závěrečné +/- hodnocení:

+ výborný zvuk a světla
+ dostatek míst k sezení okolo hlavní stage
+ počasí a příroda :)

- výpadky elektrické sítě na houseové stagei
- fronty na pivo

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
Dan
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016